(Rakovnický deník, 12. 2. 2007)
Příbram - Žádné vyšetřování konfliktů mezi žáky nebo vyslýchání svědků, kdo si začal. Nic takového nebylo v posledních měsících třeba v základní škole v Chrašticích na Příbramsku. Na rozdíl od dřívějška. Je to výsledek zapojení kantorů, ale také školníka a uklízeček, kteří leckdy mohou vidět víc než učitelé, do projektu Minimalizace šikany.
Jeho cílem je nejen zlepšit poměry na příslušných školách, ale také do konce roku odzkoušet konkrétní postupy, které budou moci využívat i další školy. Pokud budou chtít, aby se v nich děti dobře cítily. "Naučili jsme se rozpoznat a zvládat situace, které by mohly ukazovat na zárodky šikany - například posmívání nebo vyčleňování někoho z kolektivu," vysvětlil ředitel chraštické školy Karel Derfl.
"Důležité bylo také vytypovat krizová místa a zákoutí, kde se může něco stát, a zaměřit se na jejich kontrolu." Stejně podstatné ale podle Derfla bylo přesvědčit učitele i rodiče, že šikana se opravdu může týkat i jejich dětí a to, co vidí, nemusí být jen pouhým škádlením nebo nevinnou klukovinou. "A i děti už začaly rozlišovat," podotkl. Žáci například poznali, že hodit kamarádovi svačinu do koše není taková sranda, jak by se mohlo zdát.
Kladenské sdružení Aisis, které v rámci Minimalizace šikany zajišťuje vzdělávání i praktickou přípravu pedagogů, spolupracuje ve středních Čechách také se Základní školou J. A. Komenského v Lysé nad Labem a ZŠ a MŠ Norská v Kladně. Chraštičtí se ovšem zapojili mezi prvními, a tak jsou s opatřeními, která mají zabránit vzájemnému týrání mezi dětmi, nejdál.
Škola bez šikany není
Kantoři ze škol, které se projektu účastní, netají, že zprvu byli rodiče překvapeni. O šikaně je totiž zvykem mluvit až ve chvíli, kdy naroste do extrémních rozměrů.
Ve skutečnosti jsou ale její projevy přítomny na každé škole. Obětí se stává čtyřicet procent dětí! Celé dvě pětiny. A jednadvacet procent dětí zažívá ústrky, posměšky nebo dokonce fyzické násilí každý den!
A pokud škola tvrdí, že takové problémy nezná, znamená to jediné: šikana tam nejen bují - nekontrolovaně a zřejmě nepozorovaně - ale navíc nikdo nebojuje proti jejím projevům, které se citlivým přístupem dají často utlumit hned v počátcích.
Ne vždycky teče krev
Kantoři, byť vedeni dobrými úmysly, mohou ale také hodně pokazit. Třeba tím, že se nevědomky postaví na stranu agresora, když začnou ukázňovat toho, kdo "ruší pořádek" nebo "se předvádí". Ve skutečnosti se může jednat o oběť, kterou k nekázni přinutil útočník nebo nátlak kolektivu. A ne vždy musí jít zrovna o fyzické násilí.
Dokládá to třeba případ dvojice dívek a jejich spolužáka, kteří našli "kamarády" v jointech marihuany. Důvod? Ostatní spolužáci se smluvili, že bude legrace, když se s nimi nebudou bavit. Ani slovo. Něco podobného zažila na vlastní kůži Ivana Šatrová z Nadace O2, která projekt Minimalizace šikany zaštiťuje. "Byla za tím holčička, která ostatním určovala, kdy se s kým budou bavit a kdy se mu budou posmívat," vzpomíná dodnes s hořkostí. A proč se ostatní děti nevzepřely? Nešlo to. "Dokázala výborně vycházet s dospělými a už v devíti letech byla skvělá manipulátorka," připomněla Šatrová. A podobný případ není ojedinělý.
"Najdou se vzorní žáci, kteří učiteli pochlebují - a zároveň dokážou šikanovat ostatní. Nejčastěji jde o vyčleňování z kolektivu, k čemuž jsou nuceni i ostatní," potvrdil ředitel Derfl.
Vyvrátil tak představy, že strůjci šikany bývají zpravidla propadlíci, kteří jsou silnější než jejich noví spolužáci, stylizují se do role vůdce a autoritu si snaží vynutit násilím.
Umět se prát nestačí
Podobné zážitky, i když při nich neteče krev a nezasahují policisté, pak zůstávají traumatem na celý život. A myslet si, že si to děti neuvědomují, je omyl. "Ve škole jsem se necítila dobře," prozradila páťačka Pavla, že hlavním podnětem k podání přihlášky na víceleté gymnázium byla touha změnit prostředí. I když si v mnohých situacích dokáže poradit sama. Dokonce natloukla klukovi z osmičky!
"Bavil se tím, že mladší holky narážel na chodbě školy na zeď. Ale samozřejmě netušil, že Pavla chodí na taekwon-do, a přestože je tam nejmladší, tak praštit velkého chlapa jí nedělá potíže," svěřila se maminka. "Vlastně o tom ani nemluvila. Dozvěděli jsme se to až později, ve chvíli, kdy jsem se její kamarádky ptala, od čeho má odřený nos," dodala.
Co se osvědčilo v boji se šikanou
- kantoři i zaměstnanci školy se vyvarují jednání, které vytváří napětí (veřejné vyhlašování výsledků písemných prací, srovnávání dětí, neohlášené písemky, ironie či zesměšňování )
- výměna poznatků o chování dětí mezi jednotlivými pedagogy i dalšími pracovníky školy
- zřízení schránek důvěry
- otevřené dveře ředitelny jako signál pro žáky, že si bez předchozí domluvy mohou přijít postěžovat nebo jen tak popovídat
- učitel vykonávající dozor nestojí na chodbě, ale prochází třídami a povídá si s dětmi
- věnovat pozornost záchodkům, šatnám a také odlehlejším zákoutím, místům "za rohem" uvnitř školní budovy i venku
- zajistit, aby agresivní žák nezůstával s ostatními o samotě
- dopředu promyslet, jak postupovat v případě odhalení šikany (kam odvést oběť a kdo se jí bude věnovat, jak získat a odděleně vyslechnout svědky dřív, než se agresoři stihnou domluvit; jak poté, co je ochráněna oběť, pomoci i agresorovi; jakým způsobem a kdy informovat rodiče )