(Mladá fronta Dnes, 31.8.2005)

Dvanáctiletá školačka z Benešova nad Černou na Českokrumlovsku bude od zítřka dojíždět do jiné školy. Do té, kterou má blízko domova, se bojí chodit.
Když tam byla letos v červnu naposledy, kdosi jí hodil do lahve s limonádou jasný vzkaz: "Zemři." A v limonádě prý plaval podivný prášek. Vzkazu školačka věří. Jen pár týdnů předtím jí totiž někdo další rozřezal nožem aktovku.

Příběh dívky, která kvůli nové škole nechce zveřejnit své jméno, dokládá, jak v Česku obyčejně dopadají oběti šikany. "Svou" školu opustila ona. Ti, na které si stěžuje, zůstali.
"Nevíme, kdo má pravdu. Celá třída popírá, že by jí někdo něco prováděl. Čekáme, jak případ uzavře policie," vysvětluje ředitel Základní školy v Benešově nad Černou Jaroslav Juhás.

Šikanování vidělo každé druhé dítě

Že se šikana nevyhýbá skoro žádné škole, dokládá včera zveřejněný průzkum obecně prospěšné společnosti Aisis. Odborníci se na šikanu ptali 1538 žáků z pátých až osmých ročníků základních škol.
Bezmála 40 procent dětí si postěžovalo, že šikanu zažilo na vlastní kůži. Nejčastěji šlo právě o naschvály, výhrůžky, posměšky či třeba okaté ignorování oběti spolužáky. A každé páté šikanované dítě mluví přímo o různých způsobech bití.
Skoro každý druhý malý respondent (konkrétně 44,8 procenta) uvedl, že už šikanování někoho ze spolužáků někdy v životě viděl. Jen čtvrtina dětí ale případ nahlásila svému učiteli. A jen deset procent z nich je přesvědčeno, že to pomohlo.
"Výsledek průzkumu je alarmující. Hlavní problém je, že učitelé neumějí šikanu rozpoznat v jejích počátcích a začít ji řešit," říká Peter Sokol ze společnosti Aisis.
Právě jeho společnost chce společně s dalšími odborníky učitele naučit, jak šikaně zabránit. Projekt s názvem Minimalizace šikany by se měl od zítřka rozběhnout zatím v devíti základních školách po celém Česku.

Učitelé se budou učit oběti chránit

Třídní učitelé, výchovní poradci a vedení školy absolvují sérii kurzů. A zároveň budou přímo ve vybraných školách s dětmi i jejich učiteli pracovat psychologové. Pokud se projekt osvědčí, mohl by se pak s podporou ministerstva školství rozběhnout ve všech školách. Předmět "šikana" se totiž na většině pedagogických fakult neučí, a když ano, tak jen nepovinně.
"Kdyby nám někdo takové školení nabídl, určitě bychom toho využili. Informací o tomto tématu není dost," přiznává i ředitel Juhás. Že to opravdu zabírá a šikanu se daří vymýtit, když pedagogové vědí, jak na to, už si vyzkoušeli v Základní škole Masarykova v Hradci Králové, kde se projekt ověřoval. "Dotazníkovým šetřením mezi dětmi jsme zjistili, že se podařilo projevy šikany snížit za čtyři měsíce na polovinu," vysvětluje psycholog Michal Kolář.
Učitelé v této škole už třeba vědí, že jakmile tráví nějaké dítě celé přestávky schované na záchodě nebo podezřele často chybí, má to nějaký důvod. Ten je třeba vypátrat.

Ani dětské naschvály nemusí být maličkost

"Zaměřujeme se na to hned od první třídy. Učitelky si například všímají, zda některý žák nedělá často naschvály jinému. Už nikdy se u nás nestane, že by nějaký učitel dítě odbyl, že o nic nejde, když si za ním přijde postěžovat, že mu někdo ze spolužáků ublížil," vysvětluje výchovná poradkyně školy Dana Hladíková. Že se šikana nevyhýbá skoro žádnému dětskému kolektivu, si uvědomuje i ředitelka pražské Základní školy Hanspaulka Marie Pojerová. Její škola patří k těm, které se od zítřka do projektu zapojí.

"Už jsme několik takových případů řešili, takže dobře víme, jak je to obtížné," říká Pojerová. Věří, že si její učitelé osvojí zásady, jak v případech šikany postupovat: třeba tu základní, že se nikdy nesmí vyslýchat oběť, které hrozí další výprask za žalování. Pozornost se má zaměřit na svědky a agresory.

Jana Blažková