(Učitelské listy, 2.9.2005)
Nadace Eurotel a občanské sdružení AISIS představily 30. 8. 2005 projekt MINIMALIZACE šikany (MiŠ), který usiluje o snížení šikany na ZŠ. Projekt spočívá v předávání zkušeností a speciální metodiky pro řešení šikany pedagogům. Metodiku MiŠ připravil realizační tým společně s odbornými garanty Michalem Kolářem a Věrou Kramerovou.
"Šikana je ve svých počátečních stádiích přítomna na všech školách. Nelze ji podceňovat, ale je nutné o ní mluvit. Klíčová pro její řešení je práce s pedagogickými týmy, zvláště pak s třídními učiteli", řekl koordinátor projektu Peter Sokol.
Do tříletého projektu se nejdříve zapojí pedagogické týmy 9 základních škol. Tým lektorů jim během víkendových seminářů předává zkušenosti, jak vytvářet bezpečné klima na školách a znalosti o první pomoci při šikaně. V roce 2006 má být zapojeno do pilotáže dalších 11 škol, které budou mít o projekt zájem. Kromě vzdělávání nabídne MiŠ i pomoc se zaváděním speciálního programu proti šikanování a vzájemnou výměnu zkušeností z jeho realizace.
Podrobnosti o projektu včetně seznamu škol a lektorů najdete na www.minimalizacesikany.cz.
Co říkají čísla?
Výskyt šikany na českých školách v překvapivě vysoké míře okolo 40% potvrdily výzkumy, které proběhly v roce 1999 (Rážová, Czemy , Provazníková, Sovinová) a 2001 (Havlínová, Kolář). Oba byly publikovány v Učitelských listech 2001/2002, č. 8 a 2003/2004, č. 6. Zveřejníme je v dohledné době na tomto webu.
Z dotazníkového šetření, které provedlo sdružení AISIS v roce 2005 u 1358 žáků 5.-8. ročníků ZŠ, vyplývá, že nejčastější formou šikany, kterou ve třídě zažívají více než dvě třetiny šikanovaných dětí, je posmívání, pomluvy a nadávky. Fyzickou šikanou (fackování, kopání, rány pěstí) trpí nejméně každý desátý šikanovaný. 21 % dětí je šikanováno každý den, 25 % každý týden, 22 % zhruba jednou měsíčně a 31 % nejméně jednou za rok. Nejčastěji je agresor jeden (34 %) nebo dva (24 %). Častěji šikanují chlapci (68 %), ale šikanují i dívky (20 %). Ve čtvrtině případů šikanovanému pomohla třídní učitelka či kamarádi (shodně 25 %), rodiče pouze ve 12 %. Bohužel ve 21 % nepomohl nikdo.
"Současný výskyt šikany na školách je epidemický. Nedošlo k žádnému zlepšení. Týká se velkého množství dětí, protože šikana poškozuje nejen oběti, ale i agresory a dokonce i svědky tohoto krutého bezpráví. Zároveň je zřejmé, že problém neřešíme a zejména, že pedagogové nejsou na jeho řešení vůbec připraveni," říká garant projektu Michal Kolář.
Co s tím?
Odborníci se shodují, že k šikaně je třeba přistupovat jako k závažné chorobě skupiny, která se bez léčení může stát zhoubou. Výzkumy a praxe bohužel ukázaly, že ani to nejlepší demokratické společenství neumí šikanování zcela zabránit. Pokud ovšem bude vedení školy a pedagogové na řešení šikany odborně připraveni a navíc podpořeni rodiči, bude možno se šikanou úspěšně bojovat.
Michal Kolář zpracoval několik zásad pro rodiče a pro učitele:
Minimum pro rodiče:
- Rodiče by si měli všímat nejrůznějších projevů, které by mohly být známkou šikany. Mohou to být například změny chování a nálady dítěte, bolesti břicha před ranní cestou do školy, poničené pomůcky, stálý nedostatek peněz atd.
- Pokud se dítě se svým trápením svěří, je důležité, aby mu rodiče věřili a maximálně ho citově podpořili.
- Je potřeba, aby rodič zjistil, co, kdy, kde a jak se stalo.
- Následuje návštěva školy. Nejlépe, když tam jdou oba rodiče. Zde je důležité informovat třídního učitele a ředitele. Současně je nutné zjistit, zda je škola schopna odborně pomoci. Rodiče se mohou přímo zeptat: "Jak to budete vyšetřovat? Jak najdete vhodné svědky? Jak budete chránit naše dítě? Podle čeho poznáte počáteční a pokročilá stádia šikanování? Jaké metody nápravy použijete?" atd.
- Jestliže to pedagogové neumí, potom se rodiče mohou obrátit na specialistu na problematiku šikanování. Mohou ho nalézt v pedagogicko-psychologické poradně, středisku výchovné péče nebo OS Společenství proti šikaně.
- Moc důležité je, aby rodiče něco o šikaně věděli. K tomu jim může pomoci kniha "Bolest šikanování", která vyšla v nakladatelství Portál, "Skrytý svět šikanování" (Portál 200) nebo "Sborník z první celostátní konference o školním šikanování", konané v Olomouci 30. 3. 2004. Tyto odkazy lze získat na webu www.minimalizacesikany.cz včetně odkazů na další servery.
Minimum pro pedagogy:
- Šikanování se ve svém počátečním stádiu vyskytuje na všech školách. Z toho vyplývá, že k nezbytné výbavě učitelů by měla patřit účinná metodika první pomoci.
- Řešení šikany bychom mohli nazvat "pedagogickou chirurgií". Všechny kroky musí být promyšlené jako v šachové partii. Jinak hrozí vážné nebezpečí poškození oběti.
- Schéma pro řešení počáteční šikany, kdy agresoři ještě nevnutili násilí ostatním a většina dětí není na jejich straně:
a) Odhad závažnosti onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování
b) Rozhovor s informátory a oběťmi
c) Nalezení vhodných svědků
d) Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
e) Ochrana oběti
f) Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi
g) Výchovná komise
h) Rozhovor s rodiči oběti
i) Práce s celou třídou
4. Některé omyly:
a) snaha vyšetřovat údajné agresory hned na počátku a ještě k tomu před třídou
b) bezprostředně konfrontovat výpověď týraného žáka s výpověďmi jeho mučitelů
5. Pokročilá stádia by měli řešit pouze specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou.
Otázka na závěr
Cílem projektu MINIMALIZACE šikany iniciovaného Nadací Eurotel je vyvinout a ověřit program, který účinně sníží výskyt šikany na škole a následně jej nabídnout k širokému použití na základních a středních školách v celé ČR.
To je opravdu příkladná iniciativa. Nabízí se ovšem otázka, co proti epidemii šikanování na školách udělalo ministerstvo školství. Pokud vím, omezilo se před několika lety jen na vydání metodiky a proškolení zájemců z PPP. Od té doby nic. Není to trochu málo?
Jana Hrubá
