Příběh o šikaně - Ondřej
Podaří se prolomit uzavřený kruh šikany?
(Učitelský zpravodaj, březen 2007)
Přišel jsem na tiskovou konferenci o projektu Minimalizace šikany s malým zpožděním a příliš mě nepřekvapilo, že jsem tedy byl usazen na konkrétní místo. Až později jsem byl, stejně jako ostatní účastníci prezentace, upozorněn, že se jednalo o záměr.
Stejně tak v případě scénky, kterou tisková konference začala. V ní sehrál jeden z aktérů projektu roli agresora a druhý ztvárnil oběť. Scénku ukončila "paní učitelka" - po příchodu do třídy (TK se konala v jedné ze tříd základní školy) se zaměřila na oběť, kterou zpeskovala, zatímco agresor vyvázl nerozpoznán. Toto připravené entrée sice nebylo natolik spontánní, aby závažnost problému šikany přihlížející novináře ohromila, ale snaha působit netradičně se nedá upřít. Kdyby místo novinářů přihlíželi učitelé, jejich reakce by možná byla jiná. Výsledky projektu pro to hovoří.
Neobvyklý začátek tiskovky o projektu MiŠ - Minimalizace šikany měl podle realizátorů projektu upozornit na to, že i taková zdánlivá maličkost, jako je umísťování žáků ve třídě (ti s brýlemi automaticky dopředu) nebo necitlivé posouzení situace ze strany učitele, může v procesu šikany působit jako spouštěč nebo podpůrný prvek. Oběť často nemá možnost z uzavřeného kruhu šikany vystoupit, což může mít velmi tragické následky.
Projekt vychází z toho, že šikana je problém každé školy bez výjimky. S šikanou na školách se setkává 40 % žáků a je možné, že skutečné číslo je ještě větší. Projekt MiŠ si vzal za cíl zlepšit schopnost učitelů šikanu rozpoznávat, rozlišovat její fáze a typy, řešit situace v reálném prostředí a zejména předcházet šikaně vytvářením takového prostředí, v němž se bude minimalizovat riziko šikanování.
Přitom podle vstupních dat, s nimiž realizátoři projektu pracovali, není připravenost českých učitelů vůbec špatná. Je povzbuzující, že už před školením v rámci projektu umělo 55 % pedagogů správně postupovat při řešení šikany. V pilotní fázi projektu - poté, kdy učitelé prošli odborným školením - se toto číslo podařilo zvýšit na 95 %.
Co nabízí a k čemu cílí MiŠ
Projekt se nachází v pilotní fázi a probíhá ve dvou kolech. Prvního se zúčastnilo 9 základních škol, ve druhém kole, které je zhruba ve třech čtvrtinách, se účastní dalších 8 pilotních škol. Celkem se pilotní fáze účastnilo 205 pedagogů. Učitelé a ředitelé prošli během sérií školení formou víkendových workshopů, v nichž hrály největší roli modelové situace. Projekt přitom nekončí proškolením pedagogů. Po něm následují návštěvy supervizorů z lektorského týmu přímo ve školách, kdy společně s učiteli řeší reálné situace.
Tříletá pilotní fáze projektu bude ukončena letos a následovat bude snaha Nadace O2, která projekt financuje, zpřístupnit ji ve spolupráci s kraji, Českou školní inspekcí a dalšími institucemi plošně za finanční účasti fondů EU. Projekt bude nejprve nabízen základním školám, možné je rozšíření i na školy střední.
Podle garanta projektu, etopeda a psychoterapeuta Michala Koláře, je cílem co největší omezení výskytu šikany na českých školách. Příklad si chtějí vzít z Norska, kde se podařilo snížit výskyt případů šikany o 50 %. Jak ale dodávají členové týmu, každé zlepšení bude vítězstvím.
Projekt MiŠ očima účastníka
Mezi školami, které byly do pilotní fáze projektu zařazeny, je také ZŠ a MŠ Chraštice. Její ředitel Karel Bürtel o účasti v projektu říká: "Pedagogové naší školy se účastnili projektu z vlastní vůle. Škole to přineslo změnu klimatu. Škola je nyní pro děti více přátelská, což bylo naším cílem. Úplně na začátku je to, zda si škola připustí problém šikany. Je potřeba, aby učitelé změnili k tomuto problému svůj postoj. V projektu se pedagogové naučili lépe rozlišovat detaily šikany. Jde zejména o to zachytit šikanu v jejím počátku, a to se nám daří."
Na základě účasti v projektu sestavila ZŠ Chraštice svůj vlastní krizový scénář, který aplikuje při zjištění šikany ve škole:
1.) Učitel odvádí taktně oběť do kanceláře, tam objasní situaci. Pověřená osoba oběť uklidní, zamezí přístupu ostatních žáků.
2.) Daný učitel informuje o situaci ředitele školy.
3.) Ředitel jde do třídy, kde je agresor, a řekne, že se situace bude řešit. Zajistí suplování za třídního učitele.
4.) Ředitel odvádí ze třídy 6 svědků (izoluje je do jiných tříd), ostatní zůstávají ve třídě i o přestávce.
5.) Třídní učitel volá rodičům oběti, informuje je o situaci a rodiče si dítě vyzvednou.
6.) O přestávce informuje ředitel učitele ve sborovně, je posílen dozor v místě incidentu.
7.) Učitelé jdou do tříd, stručně informují o situaci ostatní (na 1. stupni jen v případě dotazu).
8.) Třídní učitel anonymně (formou lístečků) mapuje situaci, mezitím ředitel s výchovným poradcem vyslýchají svědky.
9.) Po zjištění prvních výsledků ředitel informuje třídu, které se incident týká, o závažnosti problému a dořešení celého případu.
10.) Na odpoledne pozvou ředitel a třídní učitel maminku oběti (případně i oběť) a podrobně informují o události, výsledcích šetření a nápravě. V případě, že je oběť ochotna vypovídat, je vyšetřování doplněno o její svědectví.
11.) Je-li známa identita agresorů, informuje ředitel jejich rodiče, a vyžadují-li to okolnosti, varuje rodinu oběti před rodiči agresorů.
Více o projektu MiŠ na www.minimalizacesikany.cz
