Příběh o šikaně - Ondřej
Jak předcházet šikaně
(Moderní vyučování, 5/2006)
ZŠ Hanspaulka se v loňském roce přihlásila do projektu Minimalizace šikany nadace Eurotel, který koordinuje o.s. AISIS. Paní ředitelky Marie Pojerové jsme se zeptali, co škola pro minimalizaci šikany dělá a jaké další kroky v této oblasti plánuje na základě získaných zkušeností a informací získaných v projektu MIŠ.
Jak důležitá Vám připadá problematika omezení šikany a budování dobrých vztahů mezi dětmi v prostředí školy?
Zásadní. A my jí přikládáme velkou váhu i ve školním vzdělávacím programu, podle kterého jsme od letošního školního roku začali učit v 1. a 6. ročníku. I z toho důvodu jsme zařadili na prvním i druhém stupni například osobnostní výchovu. Když rodiče seznamujeme s našimi vzdělávacími cíli, někdy vyjadřují obavy, že děti získají málo vědomostí, že si budou ve škole "jenom hrát". Tak tomu samozřejmě nebude, ale já si stejně myslím, že řadu těch věcí, které děti budeme ve škole učit, zapomenou. Pokud jim ovšem pomůžeme k osobnostnímu rozvoji, a podaří se nám předat jim nějaké hodnoty a postoje, bude to mít pro ně trvalý význam.
Co se děti v osobnostní výchově učí?
Například to, že každý jsme jiný. Že odlišnost není nic špatného nebo opovrženíhodného, ale že je normální. Učíme je, aby si vážily samy sebe. A také, aby se nebály ozvat, když se jim něco nelíbí. Že například ve školním prostředí je normální a správné jít za učitelkou nebo psycholožkou, že není dobré nechávat si své špatné pocity pro sebe. Také chceme, aby se děti naučily, že každý problém je řešitelný.
Kdy jste se začali problematikou prevence šikany zabývat poprvé systematičtěji?
Před několika roky vznikla školám povinnost do svého minimálního preventivního programu uvést, jak budou postupovat v případě šikany. Pozvali jsme si odbornici - psycholožku na seminář a pak jsme zpracovali plán postupu proti šikaně podle knihy Michala Koláře Bolest šikanování. A začali jsme se na projevy šikany více soustřeďovat, začali jsme si chování dětí více všímat. Snažili jsme se naučit se rozlišovat mezi legrací a chováním, které už může předznamenávat šikanu. Toto rozlišení je ovšem velice těžké. Projekt MiŠ jsem uvítala proto, že umožňuje proškolit z jedné školy 12 pedagogů. To mi připadá důležité. Když se v nějaké problematice vzdělává jeden dva učitelé ze školy, často to k přenosu do celé školy nestačí. Na vzdělávací akce projektu MiŠ jezdí kromě učitelů naší základní školy i vedoucí učitelka naší mateřské školy a vychovatelka školní družiny. Ve skupinách pak předáváme všechno, co jsme se v projektu dozvěděli, zbývajícím kolegům.
Jsou učitelé ochotni se v těchto otázkách vzdělávat? Daří se Vám je získat pro vzájemnou spolupráci?
Já se domnívám, že ano. Jak jsem již říkala, klima školy považujeme za primární a v tomto smyslu informujeme i nově příchozí učitele. V pravidlech máme, že učitel se musí zabývat všemi otázkami i stížnostmi žáků a rodičů, jsou-li vzneseny zdvořilou formou. Pokusili jsme se sepsat kodex učitele naší školy, ve kterém byly zakotveny i další body zaměřené na dobrou spolupráci mezi učiteli. Kodex jsme ještě nedokončili, ale již sama práce na něm je užitečná. Snažíme se všemi prostředky podporovat spolupráci ve sboru, protože bez dobrých vztahů mezi učiteli není možné se snažit o zlepšení vztahů mezi žáky. V naší škole máme bohatou a dlouholetou zkušenost se zážitkovou pedagogikou. Máme zde sdružení SES (Seberealizace, spolupráce), jehož členy jsou pedagogové vzdělaní v osobnostní a sociální výchově, etické výchově a zážitkové pedagogice. Toto sdružení organizuje akce pro žáky, ale také pro učitele. Pravidelně dvakrát ročně jezdíme na zážitkové pobyty. Jezdíme i na společné poznávací zájezdy. Teď jsme se rozhodli, že jednou za dva až tři týdny zkusíme zřídit ve škole "čajovnu", aby ti, kteří zrovna budou mít čas a chuť, mohli spolu pobýt a pohovořit. Je důležité, aby spolu učitelé mluvili. To jim umožní se lépe informovat právě například o svých poznatcích o dětech. Také si chodíme vzájemně hospitovat a zjistili jsme, že hospitace jsou i z hlediska pozorování vztahů mezi dětmi ve třídě velmi cenné. Na neochotu učitelů se vzdělávat a spolupracovat si opravdu nemohu stěžovat. Velmi si vážím toho, jaké mám ve škole učitele, a mrzí mě, že je nemohu za jejich práci dostatečně odměnit.
Jak se snažíte zlepšovat vztahy mezi dětmi?
O osobnostní výchově jsem již mluvila. Kromě ní jezdí žáci 6. až 9. ročníků na třídenní zážitkové pobyty. Jezdí s nimi vždy jejich třídní učitel, lektor ze sdružení SES a psycholožka. Děti se zde učí se podílet na práci skupiny, ztotožnit svůj úspěch s úspěchem celé skupiny, zapojit do společné činnosti i slabší a méně průbojné spolužáky. Pobyty jsou z hlediska poznávání dětí a působení na děti mimořádně cenné, proto se snažíme přesvědčit všechny rodiče, aby na ně své děti posílali. Na prvním stupni začínají děti většiny tříd den komunitním kruhem, který jim umožňuje mluvit o tom, co prožily, co je trápí. Vedeme žáky k tomu, aby si vytvářeli vlastní pravidla chování, ve kterých je vzájemné chování nějakým způsobem zohledněno. Ve školním parlamentu se zabýváme problémy chování starších žáků k mladším. Kromě toho pořádáme řadu pravidelných mimoškolních akcí, na kterých se setkávají žáci z různých tříd a ročníků. Mezi populární patří například seznámení se s kulturou dětí pocházejících z jiného než českého prostředí Cizí jsou ryzí, Pouť ke Dni dětí - Děti dětem, kterou organizují starší žáci pro mladší žáky, Expedici Tranzit - projekt pro týmy namíchané z různých tříd 2. stupně, Školní pohár - sportovní soutěž pro třídní kolektivy. Další akce organizujeme pro rodiny a pro obec, například SES family - seznámení s zážitkovou pedagogikou pro rodiče žáků, Hanspaulské dovádění - sportovní a soutěžní odpoledne pro děti, Hanspaulský festival pro začínající hudební skupiny, pochod Šárecký okruh a řadu dalších. Akcí máme opravdu hodně.
Zmínila jste se, že máte školní psycholožku...
Máme psycholožku, která je ve škole jeden den v týdnu od 12,00 do 16,00 hod. a dále podle potřeby. Platí ji Klub rodičů. Děti si zvykly řešit s ní své problémy, postěžovat si nebo se i třeba pochlubit se známkou z písemky. Rádi bychom získali finanční prostředky na to, aby mohla být ve škole častěji. Už teď tráví ve škole daleko více času, než jsme schopni jí zaplatit. Jezdí s dětmi na školní akce. Jednou měsíčně organizuje setkání zvané "SES play", kde pracuje se skupinou dětí, které si sama pozve, nebo které jí doporučí učitelé, protože se domnívají, že by potřebovaly pomoc nebo podporu.
Máte nějaké postupy, jak předcházet negativním jevům mezi žáky přímo ve výuce?
Už jsem se zmiňovala o tvorbě pravidel. Někdy si tato pravidla tvoří žáci s učitelem přímo pro daný předmět. Učitelé se snaží ve výuce vyvarovat konfrontačních, velmi soutěživých situací. Snaží se poskytnout všem žákům příležitost, aby zažili ve škole úspěch. Poskytují žákům příležitost ke skupinové práci, kde mají žáci možnost pracovat v různých rolích.
Na co se soustřeďujete ve spolupráci s rodiči?
Snažíme se rodiče dobře informovat. Na začátku roku jsme jim dali kalendář s plánem školních akcí na celý školní rok. Rodičům, kteří nám poskytli své emailové adresy, posíláme informace elektronickou poštou, průběžně aktualizujeme webové stránky. Snažíme se, aby rada školy nefungovala pouze formálně, a to se nám myslím daří. Rodiče dětí z prvního stupně přicházejí do školy pomáhat v roli asistentů. V budoucnu bychom rádi získali k větší spolupráci rodiče na druhém stupni a pokusili se o lepší podobu třídních schůzek, zejména na 2. stupni.
Zatím jsme hodně mluvily o krocích, které zlepšují obecně atmosféru školy a vztahy, které v ní panují. Podnikli jste nějaké kroky, které jsou zaměřeny speciálně na šikanu?
Zmiňovala jsem cílené pozorování dětí a výměnu informací. Máme vypracovaný obecný postup pro situaci, kdy se ve škole vyskytne šikana, a v rámci projektu MiŠ jsme jej doplnili ještě o krizový scénář. Pravidelně dodržujeme dozory na chodbách a v prostorách školy. Snažíme se být důslední. Problémy nám například dělaly dozory na chlapeckých záchodech, protože tu máme málo mužů. Proto jsme zapojili i pana školníka. Ve škole máme monitorovací kamery. V rámci projektu MiŠ jsme zmapovali situaci, zadali jsme dotazníky dětem i rodičům. Po dvou letech dotazníky zadáme znovu, abychom zjistili, jak se situace vyvíjí. Boj proti šikaně vidím jako kontinuální proces.
Řešila jste někdy jako pedagog nějaký závažný případ šikany?
Ani na této škole, ani na škole, kde jsem působila předtím, jsem se nesetkala s brutální šikanou. V naší škole jsme ovšem měli případy psychické šikany, které se nám nepodařilo vyřešit tak, abychom z toho měli dobrý pocit. V současné době, se znalostmi a zkušenostmi, které máme nyní, bychom asi postupovali účinněji, nebo bychom problém zachytili dříve. Zároveň jsme zjistili, jak obtížné je navázat kontakt se speciálními zařízeními pro práci s třídním kolektivem. My cítíme zodpovědnost za jednotlivce i za celou skupinu, která by si mohla do života odnést poznání, že šikana je normální a tolerovatelná. Po této zkušenosti se snažíme najít organizace, na které se budeme mít možnost obrátit, kdyby se podobná situace opakovala.
Jana Straková
