Sedmák Jirka pochází z velmi dobře situované rodiny, k dispozici má vždy poměrně velkou částku peněz jako kapesné. Na co je používá,to jeho rodiče nekontrolují. Je inteligentní, dobře se učí, učitelům je sympatický a dokáže s nimi bez problému komunikovat.
Ve třídě se obklopil skupinou kluků, kteří jsou mu oddaní, protože si je kupuje sladkostmi a drobnými dárky. Čekají na něj před školou, nosí mu věci a podobně. Začínají pošťuchovat ostatní ve třídě a připravovat různé legrácky – vkládání papírů mezi chleby svačin, uzlování rukávů, schovávání věcí, vytrhávání stránek z učebnic a další výmysly. Jirka je vždy v pozadí, „srandičky“ vymýšlí, případně doladí návrhy své skupiny, ale nevykonává je. Na to má své lidi. Při jedné legrácce se svačinou je člen skupiny přistižen a napaden majitelem svačiny. Jirka dává povel skupině, aby šla na pomoc. Dozor konající učitel roztrhne klubko a vynadá všem. Jirkova skupina drží při sobě a na dotaz, kdo si začal, svalí vinu na majitele svačiny. Prý je chtěl natřít máslem. Učitel celou věc uzavře, že s jídlem se nehraje.
Jirka se se skupinou domluví, že si na spolužáka počkají před školou. Tak se stane a spolužák dostane výprask. Jirka není přítomen, celou věc pozoruje bezpečně zpovzdálí. Po ukončení akce pozve skupinu do cukrárny, kde jim kupuje poháry a dává spokojené pochvaly z pozice šéfa. Poprvé si Jirka zažil pocit velké moci a uvědomil si, že má vlastně ochranku.
Postupem času těchto konfliktů začalo přibývat a Jirka se stal šéfem třídy. On byl ten, kdo určoval pravidla třídy, on byl ten, kdo chodil upozorňovat učitele, že ve třídě se kluci perou a začal si ten a ten.
Učitelé mu věřili.
Na školním výletě nastal jeden z konfliktů, který se stával ve třídě. Učitelka si všimla, že to, co se stalo, zná ze třídy, a že to má jakoby podobný scénář. Po návratu požádala o návštěvu někoho zvenku, kdo by zjistil vztahy ve třídě. Během této práce se zjistilo, že třída reaguje zvláštně, jakoby na povel. Na základě této zkušenosti se po domluvě s vedením školy začalo řízené pozorování třídy, sledování a vyhodnocování chování. Postava Jirky však dlouho z tohoto pozorování vypadávala. Jedna část řízeného pozorování se však zaměřila i na něj a spadla klec.
Pro učitele bylo velmi těžké přijmout, že za vším stojí ten sympatický okatý kluk. Po půl roce práce se třídou a návštěvách Jirky v SVP (měl naštěstí velmi dobře spolupracující maminku) se podařilo změnit situaci ve třídě a nastavit „normální“ vztahy.
Cílem projektu MiŠ je právě učit pedagogy vnímat změny ve třídních kolektivech, umět pracovat v týmu i požádat si o pomoc zvenčí ve chvíli, kdy si nevědí rady.
Karel Opravil, lektor projektu MIŠ